Schodiště najdeme všude tam, kde je třeba spojit dvě plochy, které se výškově neshodují. A pomáhá nám stoupat výš a výš… A nejen to – dnes už se totiž jedná také o výrazný estetický prvek v každé domácnosti, zejména pak tam, kde je součástí obývacího pokoje. Jde tady tedy kromě praktičnosti také o moderní prvek stavebnictví.
Přitom ale jde o jeden z nejstarších architektonických prvků vůbec – nejstarší kousky najdeme již ve starověkých pyramidách a mnoha dalších stavbách starověkých kultur. Nechybí ani v chrámech Peršanů, Indů či starých Číňanů. Tehdy schody dělili prostý lid od vládců a bohů, jejich hlavní smysl byl v tom, že měly ještě více podtrhovat cestu z prachu světa do nebesky čistých výšin.
Schodiště jako takové prošlo velkým vývojem, než se dostalo až k dnešnímu vzhledu. Románský sloh znal pouze zděné a přímé schodiště, které sloužilo k překonání pouze malých výškových rozdílů. Gotika nás seznamuje s vřetenovým schodištěm, které se po prostřední ose pne vzhůru. Hlavními materiály zde byl samotný kámen nebo jeho kombinace se dřevem. Renesance si začíná pohrávat s víceramennými schodišti, zatímco baroko klade velký důraz na okázalost. Oproti tomu se v 19. století uplatňuje střídmost – objevují se skeletonová schodiště s litinovým zábradlím. 20. století a styl zvaný funkcionalismus vrací schodišti šmrnc a dnešní doba v tomto ohledu směle kráčí vpřed.
Dnešní moderní schodiště musí splňovat dvě hlavní funkce: bezpečné stoupání z místa nižšího do vyššího a zároveň musí dobře vypadat. Z hlediska bezpečnosti se pak musí řídit mnohými legislativními vyhláškami, takže jej neumí postavit jen tak každý. Musíte mít jednotlivé schody správně veliké, doplněny musí být o zábradlí či madlo (taktéž ve správné výšce) a musí být pohodlné, aby se po něm dobře stoupalo vzhůru i sestupovalo dolů. Nejedná se o stavební prvek, na nějž by si mohl troufnout každý domácí kutil, nýbrž se jedná o prvek, který pro stavbu přenecháme raději profesionálům.