Základním předpokladem pro získání řidičského průkazu jakékoliv kategorie je u nás absolvování autoškoly a následných teoretických i praktických zkoušek. Všechny mají předepsaný rozsah, u autoškol se pak jedná o stanovený počet hodin věnovaných teorii, a stejně tak počet hodin věnovaných jízdám s instruktorem. Problém je, že ačkoliv látka je samozřejmě obnovována podle nejnovějších předpisů, styl výuky nikoliv. A ukazuje se, že ta je v současné době nedostatečná.
Je totiž pravdou, že by měla připravit své studenty na to, aby se z nich stali dostatečně spolehliví řidiči, kteří nebudou způsobovat dopravní nehody. Ukazuje se však, že tomu tak není, a počet dopravních nehod stále roste, a to nejen proto, že aut je na silnici stále víc.
V první řadě je to fakt, že teoretická průprava je naprosto nedostatečná. Většina předpisů se probere jen velice rychle, a nijak se nezdůrazňuje, proč jsou vlastně důležité, a co jejich porušení může způsobit, s výjimkou pokuty. Jistě, mluví se o tom, avšak ne dostatečně.
Je také pravdou, že na zkoušky se studenti učí pomocí již hotových otázek, a biflují pouze správné odpovědi, aniž by přemýšleli nad tím, proč je vlastně daná odpověď správná. To pak vede k tomu, že si je vůbec nepamatují, neboť tak nechápou základní princip, což rozhodně není dobře.
Jízdy jsou pak kapitolou samy pro sebe. Velmi často totiž závisí na konkrétním instruktorovi. Někteří dávají studentům jednoduché hodiny, kdy jezdí pouze po rovných venkovských silnicích, jiní je zase již na začátku berou doprostřed města. O tom, že ani jedna varianta není ideální, není pochyb.
Je tedy vidět, že autoškoly nevychovávají dobré řidiče. Jednoduše předpokládají, že se tomuto umění již naučili dřív, byť je to v podstatě nelegální. Mnoho rodičů však své děti bere již zhruba od dvanácti let za volant, a učí je naprostým základům. S tím pak v autoškole počítají. O tom, že je to špatný systém, asi není třeba říkat, a bohužel má mnohdy tragické následky.