Pamatujete dobu socialismu? Pokud ano, pak vám jistě bude něco říkat maďarský výrobce autobusů Ikarus. Nejznámějším typem vozidel, která opouštěla výrobní haly mezi roky 1971 a 2002, byl vůz Ikarus 280, kloubový autobus se třemi nápravami, jehož zadní část byla oddělena kloubovým mechanismem vyplněným pogumovanou textilií. A právě tomuto svéráznému kloubu se mnohdy přezdívalo „harmonika“, a když se lidé přesouvali těmito autobusy z místa na místo, používali název „harmonika“ i pro samotná vozidla.
Řídit takový stroj ale nebylo snadné, řidič musel počítat s tím, že celková délka vozu byla téměř sedmnáct metrů, a přepravovalo se tímto způsobem někdy i sto padesát lidí v rámci jedné jízdy. Ikarusy 280 jezdily v celém Československu i v dalších zemích socialistického bloku, byl to v té době jakýsi typický kolorit, bez něhož si lidé nedokázali svůj život představit.
Ačkoli tehdy většina obyvatel naší země využívala městskou i meziměstskou autobusovou (nebo vlakovou) přepravu, měli na sebe lidé více času, a žili spokojenějším životem. Autobusy také sloužily pro různé diskuse, kdy spolu mluvilo několik lidí naráz zejména na sedadlech proti sobě, sedadla byla velmi široká a prostorná, takže jízda byla nesmírně pohodlná, a autobus skvěle posloužil pro odpočinek, kdy se často stávalo, že lidé zaspali výstupní zastávku.
Autobus Ikarus 280 si můžete připomenout v modelové verzi modelů aut v měřítku 1:43, a to v provedení pro východoněmeckou NDR (Německou demokratickou republiku) jako žlutý autobus Leipziger Verkehrsbetriebe. Prodává se nyní za cenu 1 990 Kč, což je symbolický rok, kdy maďarskému výrobci začaly značné problémy s odbytem vozidel, a to později vedlo k ukončení výroby legendárních klubových autobusů. Model můžete darovat někomu z vašich blízkých, kdo tuto dobu pamatuje, aby si tím připomněl staré časy, které nebyly tak stresující jako dnes, a kdy ještě lidé neznali, co jsou to existenční starosti a hypotéky, a kdy u nás prakticky neexistovali lidé bez domova.